Jdi na obsah Jdi na menu

prosinec 2007

31. 12. 2007

začátek prosince - Mikuláš a čas adventní

Bohužel si na mě zasedla nějaká hnusná bakterie, která mě dost potrápila. Až to skončilo píchnutim levého ouška a ATB. Dalo nám to všem zabrat, ale už je naštěstí líp. Na mamču jsem teď neustále nalepená ( " máma, máma" - to je moje nejčastější slovo), ještě víc než normálně a všichni a všechno ostatní je pro mě "táta".

23.prosinec 2007

Dneska je můj velký den. Mám totiž moji první velkolepou oslavu - zítra mi je 1 ROK a tak se koná velká pařba:-). Máma s babičkou připravili pohoštění, táta udělal balónkovou výzdobu a celá naše velká rodina se sjela k nám domů. Dorazili Ústečtí i s babičkou Věrou, tety i strejdové, babička Jarmila, Renda s Alicí, bratránci, Lenča, Hanýs a Juráš a Jungříci. Byl nás plný dům. Dopoledne jsem se vyspinkala do růžova a tak probíhal i celý den. Mamča mě našňořila, hrozně mi to sluší! Náladu jsem měla celý den báječnou, bylo to supr. Máma mi sama udělala dort (musím uznat, že je šikulka), ale rozpatlat ho, mě nelákalo - byla by to přece škoda a ani jíst jsem ho nechtěla, ale fotku u něj mám pěknou! Společnýma silama jsme sfoukli tu mojí první svíčku. A pak přišli gratulace a s nimi spoustu dárečků! Byla jsem nadšená a spokojená. Dostala jsem totiž dárečky moc hezký. Asi největší radost jsem měla z panenek. "nána, nána", jsem to nadšeně okomentovala. A taky jsem dostala tahacího kačera, tatru, kočárek, botičky, knížky, mašinku, čepičku, tričko, ponožky, kostky, plyšáky - snad jsem na nic nezapomněla. Radost jsem měla ze všeho. Byl to úžasný den! Pařbička se vyvedla. Ještě pár hodin a bude to 1 rok, co jsem se poprvé nadechla a poprvé uviděla mámu a tátu.

24.prosinec 2007 Štědrý den

A je to tu. Hurá, Vánoce. Jsem jednoletý koblížek k sežrání, jak mi naši říkají. Naši mi připravili překvápko - nebo snad Ježíšek? V obýváku stojí krásný stromeček a jak svítí. Jů, to se mi líbí. Hned se k němu řítím. Ozdoby zkoumám jen přechodně, takže táta nemusí poutat jedličku ke stropu. Všichni maj dobrou náladu a já taky. Takže si to užíváme. Venku mrzne a je bílo. Ani jsem nemohla dopoledne usnout. Asi ta atmosféra, nechci o nic přijít. Po o vyrážíme na Záplavy na led. Táta mě protáh na bruslích, to se mi to spinkalo. Odpoledne pak doma připravujem společnýma silama kapra a ostatní dobroty, vyšňořujem se a kolem 5. usedáme ke slavnostní tabuli. Jak jinak, rybí polévka, kyselica, kapřík s bramborovým salátem a bílé klobásky a já? Já si pochutnávala na chlebíku a křupínách. Jinak se cpal nejvíc táta:-). Všechno je tak slavnostní a příjemný. Samozřejmě, že jsme společně s babí a dědou. A představte si? Pod stromečkem se objevily dárečky! A jaká spousta! To je supr! Jsem fakt zvědavá, co se pod těma papírama skrývá. Trhám papír a už to vidím! Jé, jezdící a hrací autíčko, jé hračky do vody, jé další botičky, jé knížky, jé oblečky, jé župan, jé kočárek, jé.... Jsem ze všeho naprosto nadšená. Ty Vánoce jsou supr. Jak jsem to mohla od loňska zapomenout? Ale to jsem spiš ten dáreček byla já. Nádherně báječný den. Usínám během minutky, ale ani z těch všech zážitků nemůžu pořádně spinkat!

24.prosince 2007

12.měsíců = 1 rok

A co všechno umím?: Už nejsem miminko, ale krásná holčíčka. A komu jsem podobná? Každý tvrdí něco jinšího. Ti, co znají Ouředníky, ve mně vidí tátu anebo ještě častěji babičku Vlaďku a ti, co zas znají Pauky, tak mě zas připodobňují mamče. Tak já nevím. Vlasy mám jako vrabčáček a už dokonce nosím culík!- roztomilou palmičku anebo mi mamina narve berušku, aby mi prý nepadaly vlasy do očí - mám je totiž už děsně dlouhý. Očka mám krásně modrá. Zoubků mám stále 6. A postavu? Naši mi říkaj "atletko":-). Měřím 75cm a vážím 11,7 kg. Roku jsem neutekla. A asi ani chodit ještě chvíli nebudu. Lezu rychle jako torpédo, jako roztomilá tryskomyška. Všude se stavím a držet se umím jen 1 rukou a vyjímečně se i pustím a stojím volně v prostoru ( když se zrovna zapomenu kontrolovat). Kolem nábytku chodím už taky s jistotou. Začala jsem rozebírat nejrůznější věci, zkoumat jak fungujou, odendavat víčka, zapínat a vypínat TV, štelovat věž, štrachat v koupelně, vyndavat věci ze skříní,.... Rozumím některým otázkám a úkonům, jako třeba: "kdo je to, kde je táta?, udělej ťuky ťuk, paci paci, vařila myšička, udělej hají, udělej tuli tuli, udělej malá, udělej papapa, udělej bum,...." Roztomile pak říkám " máma, táta, bába (vyjímečně vypustím i děda), nána, balón, ahój, bum, ťap".  Začínám s citoslovci, tzn. s napodobňováním zvířátek. Vím, že kravička dělá bů, pejsek (Ponty) ha ha, kačenka kač kač, prasátko chrr a taky autíčko brrrm, padající věc bum,... Ráda poslouchám písničky a dělám tanyny. A taky ráda s babičkou hopsám. Jo a mašinka, ta přece dělá ši šš. Docela papám, ale potřebuju k tomu telku, ale nebaví mě jen tak něco, nejvíc kapitoly s dětma a zvířátkama z teletabies. K obědu baštím nejraději špagety bolognese a ke svačině mandarinku nebo ještě raději rajče - to přimo zbožňuju. Ještě stále mě maminka nechává nasávat její slaďoučké dobroučké mlíčko. Na noc dostávám kaši. Spinkám 2x denně, dopoledne ( většinou doma) a odpoledne ( to zas většinou v kočárku). Večer chodím na kutě mezi 7.-8.. Rodiče mě dyndaj v náručí a pak šoupnou do mý postýlky. Stále se budím, buď si chci ověřit máminu přítomnost anebo když se otočím na břicho, tak se sama neotočím zpět a spát na bříšku neumím. Ráno vstávám kolem 6.-7. a hrozně ráda se pak povaluju v peřinách a mazlím s mámou a tátou. Jsem děsnej mazel. Prej jsem mamánek a asi musím i sama přiznat, že jo. Jakmile je poblíž, tak se na ní sápu (takže skoro furt) a když mě nechá samotnou, tak hned volám "mámo, mámo" a už za ni metelím. Ráda hledám pupík, hlavně maminčin, šťourám v něm a  říkám "pupi". A ještě umím poznávat na obrázcích věci, s jistotou mimi, rybičku, pejska anebo bábu. Rodiče říkaj, že to letí. Jsem už roční koblížek.:-)

25.-26. prosinec 2007

A ve stejném duchu to probíhalo i dál. A zasejc rozbalování úžasnejch dárečků. V úterý jsme Vánoce slavili s Péťou ( ten byl nejnadšenější z vysavače - úplně skákal radostí), Kubou, tetou a strejdou, nejdřív dole u babí s dědou a pak u nás. Péťa už mě bere za parťáka a líběj se mu moje nové hračky. A Kubík? Ten zas nepohrdne mejma chrastítkama a gumovejma knížkama. Ve středu jsme odfrčeli do Ústí, kde byli obě prababičky a i Honza s Luckou a vánoční užívání pokračovalo u druhých babí s dědou. A zase dárečky. Jsem z toho nadšená. A ostatní zas ze mě.

31.prosinec 2007

A můj druhý Silvestr je tu! Taťulda nám opět slouží. Tentokráte ho netrávíme s babí a dědou, jelikož jeli s Ponťákem na Tux, ale jsme už od včera u strejdy a tety na Dobrý. Den probíhá vcelku tradičně. Nejlepší ze všeho je společná koupačka s bratránekm Péťou - škoda, že se s námi nevejde i Kubík, protože je s ním už sranda - furt se na mě směje. Jo a naučila jsem se říkat Péťa, v mým podání tedy "Pépe". Půlnoc jsem zapila klasicky, šáníčko od mámy:-). Všude kolem lítaly ohňostroje, ale to mi bylo šumák, Kubovi též, jen Péťa už ho pozoroval z okna. Musím říct, že jsme si to všichni pohodově užili.

 

Náhledy fotografií ze složky prosinec 2007